Můj svět jsou léčivé rostliny naší přírody i zahrad.

Seznamuju děti a jejich rodiče se sběrem, pěstováním, zpracováním a užíváním léčivek. Pro rodiče stručně a věcně, pro děti zábavně, s prožitkem. Ukazuju tak, že příroda léčí. A nejen naše tělo, ale i naši duši.

Kdo si dá čajík? Něco jsem nasbírala

Kdykoliv se octnu na nějakém novém místě, třeba chalupě, a něco tam roste, hned okukuju, co by bylo dobré na ranní čajík. Vždycky se něco najde, ikdyž to tak na první pohled nevypadá. 

Vyrazím i do okolí, na louky a do lesa, a beru s sebou i děti. Přineseme si voňavé, krásné a navíc léčivé rostliny a usušíme si je. Obvykle po cestě musíme překonat spoustu výzev jako je vysoká tráva, hmyz, bažina, ale právě to činí naši expedici nezapomenutelnou.

A když pak dojde na chmurné podzimní období nemocí, děti si rády dají čaj z vlastnoručně nasbíraného šípku nebo mateřídoušky, který jim udělá dobře, zahřeje, a připomene krásné společné chvíle zábavy venku.  

Pozoruju na svých kamarádkách maminkách, že bylinky moc nesbírají. Nepoznají je, nebo sbírají jen dva tři druhy, a do dalších už nejdou. A to je podle mě obrovská škoda. Ještě větší škoda je, když do té přírody plné nástrah ani nevyrazí. 

A co je tohle za kytku? 

Byla doba, kdy jsem ani já neměla jistotu, a nevěděla přesně, co kde a jak můžu sbírat. Neměla jsem bohužel babičku bylinkářku, která by mě učila.

Klíče k určování rostlin pro mě představovaly zašifrovaný text pro pokročilé. Kdo měl botanický klíč někdy v ruce a snažil se ho použít, jistě ví, o čem mluvím. Botanické názvosloví mě děsilo. Jednoobalné srostloplátečné čtyřčetné květy. Chocholík, vrcholík, lata, vidlan. No kdo se v tom má vyznat?!

V herbářích mi sušené rostliny přišly nahony vzdálené těm živým. Atlasy rostlin jsou pěkná věc, ale nosit je s sebou v batohu? To nechceš. A když už s sebou nějaký kapesní atlas máš, proč tam zrovna tato kytka není? A stačí mi jeden obrázek, abych ji poznala?

Měla jsem spoustu nezodpovězených otázek. Nevěděla jsem, jestli není druh, který chci sbírat, až moc podobný příbuznému druhu, který nemá účinné látky, nebo jestli se dokonce nedá zaměnit s jedovatou kytkou. A když už si člověk něco nasbírá, jak nejlépe to vysušit a zpracovat!?

Moc mě mrzelo, když se mi občas něco nepovedlo a musela jsem rostlinky vyhodit. V hloubi duše jsem plakala a omlouvala se jim za jejich zmařený život.

Trápily mě pak i otazníky nad jejich použitím. Co když je všechno zbytečné, a obsahové látky jsem zničila při vaření, nebo jsem to snad povařila málo a účinné látky z toho nedostanu? Zoufala jsem, že jsem si měla raději koupit pytlík čaje, hotový sirup proti kašli, nebo rovnou Stoptussin.

Další děsivá věc pro mě byla legislativa přírodních chráněných  území, kterých je mnoho typů, s mnoha různými poučkami a zákazy. Jak je to zde se sběrem rostlin a plodů? To, že se ostatní vrhnou na medvědí česnek hlava nehlava, ještě nezaručuje, že je vše v pořádku.

A co teprve chráněné druhy rostlin, kterých je mezi léčivkami opravdu hodně. Nechtěla jsem přírodě ublížit.

Vysoká, doktorát, výzkum...

Hledala jsem na tyto otázky odpovědi. Mnoho z nich jsem našla při studiích. Botanika byla mým oblíbeným předmětem, protože mě rostliny vždy přitahovaly. Nejvíc mě ale fascinovalo, co dokáží látky v nich obsažené. Proto jsem se na Fakultě tropů a subtropů v Praze zabývala účinnými látkami v léčivých rostlinách. Vášeň ve mně zapalovaly pojmy jako etnobotanika a farmakobotanika.

Absolvovala jsem kurz Léčivé rostliny na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Studovala jsem antimikrobiální účinky látek z rostlin i živočichů na Ústavu organické chemie a biochemie.

Ovšem k určování našich domácích léčivek jsem přičichla, až když jsem vzala místo botanika v krajském muzeu rodné Olomouce, kam jsem se vrátila z Prahy před narozením první dcerky Eriky. Jako muzejní botanička jsem pilovala svoje znalosti v určování rostlin a ochrany přírody. Potkala jsem velmi příjemné a zajímavé lidi, terénní i muzejní botaniky a botaničky, od kterých se stále učím.

Osud tomu chtěl, a propojila jsem se i s olomouckým výzkumným centrem, který se věnuje léčivkám, a zpracováváme téma o historii užívání léčivek. Jezdím s botaniky do terénu a zírám, co všechno se dá v naší krásné přírodě spatřit. A já si dřív myslela, že příroda tropů a subtropů je zajímavější!

V poslední době mě nejvíc nadchlo psaní scénářů pro krátké dokumenty o přírodě, naposledy o loukách a regionálních osevních směsích. 

Vědecká kariéra nebo volání přírody?

Teď je ze mě máma, a mám jiný pohled na to, co mi dává smysl. Cítím, že napojení na přírodu mi vrací životní energii. Žijeme ale ve městě. Psychická pohoda se mnohem lépe získává ze slunečních paprsků, z pohledu do živé rostoucí zeleně, do dálek.

Ráda bych rodinám s dětmi pomohla najít cestu k přírodě. Skrze poznávání a sbírání léčivých bylin.

Dlouhé studování a hledání informací v mnoha zdrojích jsem už absolvovala za vás a budu v něm i nadále pokračovat. Ze svého vědeckého založení je pro mě naprosto zásadní mít všechny informace ověřené a podložené.

Zároveň z vlastní zkušenosti vím, že mámy potřebují mít vypíchnuté ty důležité informace, jednoduše a stručně, prakticky, přehledně.

Pomáhám rodinám s dětmi najít cestu zpět k přírodě. Skrze sběr léčivých rostlin.

Pro seznámení dětí s bylinami a jejich sběrem jsem se svou dcerou připravila hravý herbář nazvaný Bylinková spižírna.

Děti se v něm skamarádí s bylinami v doprovodu zvířecích kamarádů, a vytvoří si originální výtvor s bylinami nalepenými do nakreslených nádob na obrázku zvířecí nory, který si samy namalují podle svých představ. Stáhněte si zkrácenou verzi zdarma zde nebo si užijte celý koncept v plné verzi zde.

Dále připravuju zábavné listy pro děti Objevuj přírodu, kde bude každý díl zaměřený na jednu bylinu. Povede děti i vás za těmi nejznámějšími bylinkami přímo do přírody, pomocí úkolů a her, nabídne jejich využití ke tvoření i užívání při zdravotních potížích. Odměna na konci za splněné úkoly nesmí chybět.  

První díl Objevuj přírodu s koalou je už na světě a ke stažení zde! Učí děti vnímat přírodu a dobře se dívat kolem sebe pomocí 25 originálních aktivit, které vám zpestří výlet. Dřív než budou děti poznávat léčivky, musí otevřít oči jemným rozdílům mezi rostlinami, a to je právě koala naučí.

Nejvíc mě baví, když vidím, že se děti „chytly“, a já jim můžu ukázat tyto divy, co vše nám příroda nabízí, jaké dary nám dává.

Jak jinak by měl člověk na této planetě dál žít, než začít s ní víc komunikovat, poznávat její potřeby i krásy.

Ukažme tedy dětem, že příroda léčí, a nejen naše tělo, ale i naši duši. 

Více z mého příběhu se dozvíte v článku na blogu zde.